Rozvoj Zoologické a botanické zahrady v Plzni

Projektovat zoologickou a botanickou zahradu znamená řešit různé logické problémy návštěvnických cest, terénu výběhů a jejich hrazení, ubikací zvířat, terén a půdní podmínky geobotanických expozic a sadovnických úprav i návštěvnického servisu. Všechno je však nutné podřídit podstatě zahrady, kterou má návštěvník citově vnímat, aby byla z hlediska jejího kulturně výchovného poslání příjemným tlumočníkem přírodních dějů. Výsledky první etapy rozvoje zoologické a botanické zahrady nejsou jen zásluhou stavebních projektantů, ale i projektantů zahradních a zoologů, botaniků, techniků a všech tvůrčích pracovníků zahrady v čele s ředitelem.

ZOO Plzeň

Zoologická zahrada města Plzně se na Lochotín přestěhovala z Doudlevec a v roce 1963 otevřela svou bránu v sousedství tehdy zakládané botanické zahrady. Pro své první expozice zde využila několik dosavadních budov, vedle nichž byly vystavěny první klece a voliéry. Od otevření se zahrada dále rozvíjela. V rovině nivy vznikl velký africký výběh s několika malebnými jezírky, budovalo se i nejnutnější zázemí spolu s inženýrskými sítěmi, avšak stále v duchu doby spíše systematických sbírek v klecovém uspořádání chovaných živočichů. Rozmisťování expozic po areálu zahrady bylo nahodilé, bez vztahu k přírodním hodnotám pozemku a nereagovalo ani na změnu kulturně společenského klimatu, které začalo klást naléhavý požadavek na ekologické chování člověka popularizací přírodních věd a ekologických vztahů mezi člověkem a přírodou.

Zoologická a botanická zahrada

Spojení zoologické a botanické zahrady v jeden administrativní celek v roce 1981 stále častěji vyvolávalo myšlenky o tvorbě zoologicko-botanických expozic a využití krajinářských hodnot pozemku pro budování zahrady ekologického pojetí z esteticky formovaných rostlinných a živočišných společenstev. Na jejich základě byl v roce 1997 z pochopení Magistrátu města Plzně zpracován Generel rozvoje Zoologické a botanické zahrady města Plzně, který se stal závaznou osnovou cílové podoby zahrady v přírodně krajinářském slohu a řeší zoogeografické uspořádání expozičních celků australské, etiopské, palearktické, nearktické, neotropické a indomalajské oblasti v rozmanitém dvacetihektarovém areálu. Stanovil tvorbu expozic formou scenérií představujících biotopy dominantních zvířat s minimální mírou viditelných hrazení a mříží a s názorným informačním systémem o rostlinách, zvěři a jejich ekologických vztazích, aby návštěvník snadno chápal přírodní děje a mohl je emocionálně prožívat.

Současně s tvorbou generelu byly rozpracovávány studie a projekty, aby se co nejdříve mohla začít realizovat první etapa rozvoje zahrady. Do té bylo mimo jiné zařazeno zpřístupnění dosud nevyužitého šestihektarového prostoru v západní části zahrady. Na přírodní podmínky jižního skalnatého svahu s porostem doubravy v úpatí přecházejícího do roviny nivy řeky Mže byla vypracována studie souboru geobotanických a zoologických expozic palearktické oblasti, sestavených do vývojové následnosti od konce třetihor do současnosti. Následností expozic vede naučná stezka Vývoj přírody ve čtvrtohorách a obsahuje všechny ekologické vztahy vývoje krajiny z hlediska přírodních dějů a zároveň dějů, které souvisejí s vývojem člověka a jeho působením na prostředí v kladném i záporném smyslu.

Kam dohlédneme, všude je krajině vnucována naše vůle

Současný vzhled Země není jen výsledkem složitých geologických dějů, nýbrž je dílem i lidských rukou. V posledních stoletích se člověk stal významným geologickým činitelem, který přemisťuje obrovské masy zemin, mění tvar kopců a údolí, překládá vodní toky, zakládá umělá jezera a tvoří dosud přírodě neznámé hmoty, kterými překrývá přírodní zemskou kůru.

Je čas hodnotit, co je krajinou kulturní a co zničenou

Významným krokem k nové vizi zahrady byly rekonstrukce interiéru expozic opic v pavilonu Z a následná venkovní výstavba v celé východní části areálu. To zbavilo zahradu ubikací a klecí nedůstojných zvířatům k pobytu, jakož i člověku ke vnímání krásy přírody. Předmětem projektu byly výběhy makaků a šimpanzů a geografická expozice australské oblasti.

Zahrada se také změnila díky četným rekonstrukcím historického stavebního fondu. Objekt papoušků, plazů a opic, zvaný pavilon Z, prodělával řadu pozitivních změn už od roku 1996. Vedle rekonstrukce zmíněných expozic opic vznikla čtyři prostorná terária biotopů pro varany komodské, aligátory čínské a tropické řeky Afriky a Jižní Ameriky. Dvě bývalé kanceláře se změnily na expozice subsaharské polopouštní Afriky, kde dominují želvy ostruhaté a pralesní expozice s roztomilými tamaríny pinčími. Tyto expozice mají i zajímavě řešené venkovní výběhy, vymezené velkými balvany. Jsou provedeny v přírodním naturalistickém slohu prostřednictvím uměle ztvárněných skal a díky soustavné údržbě příslušných rostlin vyjadřují typická společenstva expozičních biotopů.

Historický vývoj ZOO

Objekt stodoly, který sloužil jako garáže a seník a byl obklopen nevzhledně hrazenými výběhy, nyní obsahuje reprezentační prodejnu suvenýrů a přírodnin s vkomponovanou expozicí lemurů. Ta je revoluční řešením bariéry, jež odděluje zvířata od návštěvníků svisle napjatými lanky. Sousední venkovní výběh nabízí návštěvníkům jedinečný zážitek - procházku středem ostrova lemurů přímo mezi zvířaty.

Pavilon šelem byl z původní hospodářské budovy upraven v druhé polovině sedmdesátých let 20. století. Obsahoval deset venkovních výběhů klecového typu a stejný počet vnitřních ne expozic, ale tmavých zamřížovaných kobek. Výjimku činila vnitřní expozice lvů, rekonstruovaná už v novém duchu v roce 1997. V současnosti je ve výstavbě rozsáhlý výběh vymezený skalními bariérami s vodním příkopem. Temný interiér dal podnět k vybudování nokturnária Tajemný svět africké noci. Přístavbou obslužné chodby k východní stěně budovy se využil celý její prostor pro třicet expozic, které návštěvník pozoruje ve fialovém osvětlení. K budově jsou přičleněny venkovní výběhy menších šelem, vymezené suchým příkopem s návštěvnickou cestou vedenou přes mimo-úrovňové vyhlídky. Ty jsou od hlavní trasy odděleny svahy botanických expozic stepního charakteru v jednotném rázu s výběhy. Zrekonstruovaná půda objektu se stala moderním zázemím pro chov ptáků a malých savců.

Zahrada a budoucnost

V souvislosti s rekonstrukcemi pavilonů, ale zároveň i ve smyslu generelu bylo nutné vystavět nové expozice pro primáty a šelmy do určených zoogeografických oblastí. Vznikly tím expozice s kočkodany a guerézami v etiopské části a gibonů v indomalajské části ve vzrostlé zeleni na uměle vytvořených ostrovech s malými ubikacemi altánovitého typu a prostorná voliéra v úpatí pískovcové skály pro pumy a levharty na hranici mezi americkou a asijskou částí.

Realizace generelu rozvoje je dlouhodobým programem. S žádoucím předstihem se tvoří nové projekty a každý rok se rozhoduje o jejich realizaci. Přihlédnout je nutné k finančním možnostem a každý projekt má svůj stupeň důležitosti ať kvůli atraktivnosti zahrady, či jejího poslání v záchranných programech, v osvětové činnosti nebo z důvodů čistě technicko-provozních.

Z plánu pro rok 2002 je to především výstavba již zmíněného venkovního výběhu lvů a etiopské oblasti v zahradě se rovněž týká výstavba stylové africké restaurace. V palearktické části se vybuduje dlouho plánovaná expozice ussurijských tygrů s rozsáhlými botanickými expozicemi asijských hor a v rázu altajské lidové architektury se postaví restaurace, která bude obsahovat výhledy na celou partii včetně výběhu tygra s jezerem.

Jaroslav Faiferlík, Martin Vobruba
Zoologická a botanická zahrada města Plzně