Klášter trapistů v Novém Dvoře u Toužimi

Klášter trapistů v Čechách je záměr vycházející z historie působení tohoto řádu v Evropě a z potřeby jeho rozšíření. V posledním desetiletí se totiž v jejich klášterech ve Francii shromáždil větší počet lidí ze střední Evropy, kteří chtějí sdílet mnišský život. Tato investice je určena právě pro ně.

Kdo jsou vlastně trapisté? Jedná se o mnišský řád rámci římskokatolické církve, který se historickým vývojem v 17. století vyčlenil v klášteře La Trappe ve Francii (odtud trapisté) ze světově proslulého cisterciáckého řádu. Navazuje však na něj, o čemž svědčí i oficiální název Cisterciácký řád přísné observace. Slovo observace je latinský název pro pravidlo či řeholi. Trapisté se snaží o návrat k původním kořenům řádu, jak je formuloval na samém počátku 12. století zakladatel cisterciáků Bernard z Clairvaux. Motivem je prostý život, věnovaný modlitbě a práci, která musí každý klášter samostatně uživit.

Po velmi obtížném hledání vhodného místa na celém území naší republiky (bylo prověřeno téměř 50 lokalit), jež mělo splňovat podmínku odloučenosti od příliš civilizovaného prostředí, byl pro realizaci kláštera vybrán Nový Dvůr u Dobré Vody v karlovarském okresu. Tato nemovitost je bývalým hospodářským dvorem premonstrátského kláštera v Teplé, který do současné doby chátral bez užitku. Je nemovitou kulturní památkou postavenou v barokním slohu těsně po polovině 18. století. Zároveň je typem památky, na kterou devastující komunistické hospodářství dolehlo nejvíce a přivedlo ji až na konec její existence.

Zachovaný dvůr je čtyřkřídlý a má půdorysný rozměr asi 75×75 metrů. V západním křídle, na nejvyšším místě areálu, stojí jednopatrová rezidence s průjezdem do dvoru. Rezidence sloužila jako ubytování členů premonstrátského řádu z Teplé při jejich pobytu v Novém Dvoře. Její místnosti jsou klenuté, v prvním patře se štukovými rámy, které vymezují pole pro malířskou výzdobu. Části malířské výzdoby byly sejmuty v sedmdesátých letech a umístěny v klášteře v Teplé. Na místě zůstala pouze malba v hale. Malby jsou dílem Eliáše Dollhopfa s Horního Slavkova z let před rokem 1760. Autor stavby není znám, ale lze důvodně předpokládat, že se jedná o stavitele z okolí Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Zbytek západního křídla tvoří patrové boční stavby. Severní část obsahovala v obou podlažích byty zaměstnanců, jižní pak v přízemí kuchyni a čeledník, v patře sýpku. Jižní křídlo tvoří stáje pro dobytek, severní křídlo mohutná stodola. Východní křídlo sloužilo jako kolny pro zemědělské nářadí, sklady a stáje pro koně.

Asi 50 metrů severně od dvoru stojí pozoruhodný objekt, stejně starý jako dvůr, který sloužil za ovčín, později za stáj pro koně. V roce 1936 byla v jeho podkroví zřízena sýpka.

Stavební stav objektů byl před zahájením stavby velmi špatný. Polovina objektů se nacházela těsně před destrukcí, druhá polovina objektů již byla destruována.

Základem kláštera bude dvůr, jehož čtyřkřídlá dispozice odpovídá tradičnímu schématu cisterciáckého kláštera. Při obnově bude dvůr nejen rekonstruován a restaurován, ale i dostavěn. Jedná se o novostavbu klášterního kostela a celého východního křídla, které obvykle obsahuje nejvýznamnější prostory kláštera Đ kapitulní síň, sakristii a pracovnu mnichů, takzvané skriptorium. Na jižní křídlo, dnes přízemní, se přistaví jedno podlaží. V historických prostorách přízemí bude refektář (jídelna) s kuchyní a hygienickým vybavením, v patře pak dormitář (ložnice mnichů). Zbytek stodoly, tvořící severní křídlo, nahradí novostavba klášterního kostela. Před jeho západním průčelí bude otevřené atrium, ze kterého bude přístupný jak kostel, tak i vlastní klášter. V konečné fázi bude v klášteře ubytováno 42 osob.

V bývalém ovčínu se zřídí klášterní hospic pro návštěvníky kláštera s poskytovaným ubytováním a stravováním. V přízemí budou prostory pro stravování se zázemím a kuchyní, v patře (podkroví) pak ubytovací pokoje. Zároveň zde bude i místnost s hygienickým vybavením pro přenocování lidí v tísni a bezdomovců. Kapacita hospicu je 36 ubytovaných osob.

Hospodářský dvůr je novostavbou na jižní straně klášterních budov. Bude v něm zajišťována činnost pro obživu mnichů. Zahrne též trafostanici a kotelnu pro obsluhu areálu teplem, sad s ovocnými stromy a zelinářskou zahradu.

Architektura stavby vyjde ze skutečnosti, že se jedná o stavbu v místě s historickou, památkově chráněnou zástavbou. Neméně důležité však jsou i historické tradice tvorby cisterciáckých klášterů, které mají své zákonitosti výtvarné, skladebné a funkční. Ty obvykle bývají v plném souladu s místem, protože vycházejí z respektu k nejjednodušším funkcím mnišského kolektivu a jsou staletími ověřené. Uměleckým výrazem bude kultivovaná prostota. Pouze nejvýznamnější část dvora, rezidence, se vrátí do původní pozdně barokní podoby. Novostavby, například kostel a východní křídlo, budou postaveny jako prosté moderní stavby, opatřené jednoduchou hrubou omítkou. Střízlivou barevnost fasád, přírodní v tónu pískového okru, doplní krytina střech z přírodních břidlicových šablon.

Architektonické řešení je výsledkem spolupráce řádu s anglickým architektem Johnem Pawsonem z Londýna a architektem Janem Soukupem z Plzně. Architekt John Pawson je tvůrčí osobností světového formátu a jeho koncepce vycházející z filosofie takzvaného minimalismu je zvláště blízká životu mnišské komunity.

Název stavby	Klášter trapistů v Novém Dvoře
Investor	Opatství Sept fons, Francie
Autor	John Pawson, Velká Británie
Spoluautor	Ing. arch. Jan Soukup, Plzeň
Projektant	Atelier Soukup, s.r.o., Plzeň
Dodavatel stavby	Starkom Nová Říše
Termín stavby	zahájení: 2000
	dokončení klášterní budovy: srpen 2002
	dokončení kostela: červen 2003
	dokončení celkem: 2004

Technická problematika stavby se rozpadá na několik okruhů, které mají svůj základ v postupech obnovy historických a v realizaci moderních staveb. V oblasti obnovy je základem odvodnění stavby, jež po zanesení barokního odvodňovacího systému slouží jako hráz pohybu vody v propustných vrstvách. Tato skutečnost měla vliv na stabilitu západní stěny rezidence, která je vykloněna protichůdným působením vody v podzemí a tlaku nefunkčního provizorního zastřešení. Řešení je ve zprovoznění původního odvodnění, doplněného o sběrnou drenáž před průčelím. Toto bude provedeno v kombinaci se vhodnými terénními úpravami zajišťujícími rychlý odvod srážkových vod.

Další problematikou v obnově je zpevnění a doplnění kleneb v západním a jižním křídle. Nové klenby jsou prováděny tradiční technologií. Pro obnovu a nové části krovů se používá vyschlé dřevo z rozebraných částí. Zde je nutný individuální výběr jednotlivých prvků z důvodu již nevratné deformace trámů jako součástí starších konstrukcí.

Novostavba východního křídla se provádí tradičním způsobem z cihelného zdiva, doplněného ocelovou konstrukcí zastřešení jak vlastního křídla, tak i přilehlé křížové chodby. Ta má na straně rajského dvora kontinuální zasklení, a proto její zastropení valenou klenbou musí být samonosné, bez podpor.

Zvláštností interiéru kostela s železobetonovou nosnou konstrukcí bude nepřímé osvětlení. Bude vedeno zvenčí pomocí světelných tunelů, jež zprostředkují světlo imaginárního charakteru, které bude hlavním modelačním principem jednoduchého prostoru. Kdo navštívil některé románské prostory proslavené cisterciácké architektury ve Francii, například Fonteney, Thoronet či Fontfrodie a další, ví o čem je řeč.

Ing. arch. Jan Soukup  
předseda Obce architektů v Plzni  

foto archiv autora